Mrvovo předstírané zatčení nemělo dlouhého trvání a Mrva v Kittlově salonu sklidí posměch. Nikdo nevěří v jeho statečnost. Uraženě se opije a v hospodě žvaní o tom, že je členem tajné organizace, a tak se dostane zpátky na policii. Do protokolu si opile vymýšlí, že v Praze existuje rozsáhlé protistátní spiknutí s názvem Omladina. Jsou zatčeni i někteří bývalí Míšovi spolužáci a také redaktoři, které Metoděj Nedobyl poznal u Kittlů. Karel Pecold zapomněl na slib, že nechá politiky a v žižkovském spolku dělníků agituje pro stávku. První skupiny zatčených žasnou, co se jim klade za vinu. Neznají se mezi sebou a jsou přesvědčeni, že jejich zatčení byl omyl. Metoděj to všechno téměř nevnímá. Má svoje housle a lásku k Emmě. Proto je do krve ponížen, když ho Emma označí za zbabělého tichošlápka. Jde tedy na ulici a osloví Mrvu a řekne mu, že i on je člen Omladiny. Marie Nedobylová prosí Borna o přímluvu u Kiesela. Ten je spokojen, že se po dlouhé době propracoval do Bornova salonu. Jeho strýc má požádat císaře o Metodějovo omilostnění. Císař ho zamítne. Mrva je zabit v hádce. Soudní proces s Omladinou prokazuje, že žaloba je smyšlená, namířená proti jednotě dělnické a intelektuální mládeže. Vězení naopak vyvolalo u všech souzených soudržnost a hrdost, s níž čelí vykonstruované obžalobě. Metoděj umírá ve vězení na souchotiny. Při vyhlášení rozsudku proti Omladině je náměstí před soudní budovou četnictvem vyklizeno. V přilehlých ulicích jsou však mezi demonstranty jak Pecold s Ankou, tak někdejší kolegové Míši z fakulty. Namísto policejního zastrašení se lid semknul k odporu.
