V 80. letech 20. století ovlivňoval vnímání lidí výčet toho, co letělo a co bylo passé. Ti, jenž udávali trendy, byli odhodlaní jednou provždy vymýtit zvonové kalhoty a neupravené účesy typické pro 70. léta a pustit se do boje proti samotné autentičnosti v rytmu Talking Heads, ABC a Yazoo. Postmodernističtí popoví filosofové hovořili o jehlách a bokovkách a brojili proti všemu, co připomínalo hippies, zatímco normální lidé tančili na Madonnu, Modern Talking a Michaela Jacksona na velkých diskotékách. V domácnostech se postupně začal třídit odpad, používat ekologické čistící prostředky a bojovat s šedí oblečení. Od punku, který byl protipólem hnutí hippies a ovlivnil celé desetiletí, po absolutní komercionalizaci popové hudby. Od prvních váhavých krůčků černé mimorámcové kultury ve formě rapu a houseu, které zpočátku stále ovlivňovalo „disco“, k novým tanečním akcím, které vypukly v 90. letech. Od úvodních hravých experimentů s prvními počítači Casio a C64 po syntetický pop, který vymezil zvuk desetiletí, kdy bicí získaly hranatý tvar a digitální technologie spolu se samplováním umožnily vzestup tvůrčích možností exponenciální řadou.
